Depersonalizace je zvláštní a často velmi děsivý psychický stav, při kterém člověk ztrácí pocit propojení sám se sebou. Může mít pocit, že pozoruje vlastní život zpovzdálí, jako by nebyl plně přítomen ve svém těle ani emocích. Někteří lidé popisují, že se cítí jako „robot“, jiní mají dojem, že svět kolem nich není skutečný.
Typickými projevy jsou emocionální otupělost, pocit vnitřní prázdnoty, odcizení od vlastního těla nebo pocit, že člověk sleduje sám sebe zvenčí. Přesto si většina lidí uvědomuje, že jde o psychický stav, nikoliv o ztrátu reality. Právě tento rozdíl je důležitý.
Depersonalizace bývá často spojena s úzkostí, panickými atakami, dlouhodobým stresem nebo traumatem. Psychika si tímto způsobem vytváří obranný mechanismus proti přetížení. Mozek jako by „utlumil“ prožívání emocí, aby člověka ochránil před psychickou bolestí. Krátkodobě může jít o ochranu, dlouhodobě však tento stav výrazně snižuje kvalitu života.
Lidé trpící depersonalizací často zažívají strach, že přicházejí o rozum nebo že už nikdy nebudou „jako dřív“. Ve skutečnosti ale depersonalizace není známkou šílenství. Jde o reakci nervového systému na dlouhodobý tlak, úzkost nebo vyčerpání.
Pomoci může psychoterapie, práce se stresem, stabilizace emocí i návrat k tělesnému prožívání. Důležitá je také pravidelnost, kvalitní spánek a omezení chronického přetížení. Psychika někdy nevypíná proto, že je slabá, ale proto, že už příliš dlouho fungovala v režimu přežití.