De Clérambaultův syndrom, známý také jako erotomanie, je vzácná psychická porucha, při které je člověk pevně přesvědčen, že je do něj někdo zamilovaný – často osoba společensky významná, nedostupná nebo téměř neznámá. Toto přesvědčení přetrvává i navzdory jasným důkazům, že vztah ve skutečnosti neexistuje.
Typické je, že postižený člověk věří, že druhá osoba vysílá „tajné signály“ lásky prostřednictvím pohledů, gest, sociálních sítí nebo náhodných situací. Neutrální chování si vykládá jako potvrzení citů. Pokud druhá strana kontakt odmítá, může být toto odmítnutí interpretováno jako strach, tlak okolí nebo „skrytá hra“.
Syndrom bývá spojen s psychotickými poruchami, například schizofrenií, bipolární poruchou nebo těžkými poruchami osobnosti. V některých případech se může rozvinout i při silné osamělosti, sociální izolaci nebo dlouhodobé emoční deprivaci. Emoční potřeba blízkosti se pak propojí s bludným přesvědčením.
Pro okolí může být situace velmi náročná. Postižený člověk často opakovaně kontaktuje objekt své údajné lásky, píše zprávy, sleduje sociální sítě nebo vytváří fantazijní vztah, který postupně nahrazuje realitu. Pokud není stav léčen, může dojít k výraznému narušení sociálního fungování.
Léčba závisí na příčině syndromu. Nejčastěji zahrnuje psychiatrickou péči, psychoterapii a v některých případech antipsychotickou medikaci. Důležitý je citlivý přístup bez zesměšňování, protože pro postiženého jsou jeho pocity i přesvědčení zcela reálné.
De Clérambaultův syndrom ukazuje, jak silná může být lidská potřeba lásky, blízkosti a emocionálního spojení – a jak se někdy může psychika pokusit zaplnit prázdnotu způsobem, který člověka vzdálí od reality.