Selektivní mutismus je úzkostná porucha, která se nejčastěji objevuje v dětství. Typickým projevem je, že dítě v určitých situacích – například ve škole – nemluví, přestože doma nebo mezi blízkými komunikuje zcela přirozeně. Nejde o vzdor ani „tvrdohlavost“, ale o silnou úzkost, která dítě doslova zablokuje.
Podle mezinárodní klasifikace nemocí (Světová zdravotnická organizace) je selektivní mutismus řazen mezi úzkostné poruchy. Často souvisí se sociální úzkostí a může být spojen s nadměrnou citlivostí na hodnocení okolí. Dítě se bojí, že řekne něco špatně, zesměšní se nebo selže. Mlčení je pak obranným mechanismem.
Projevy se obvykle objeví po nástupu do mateřské či základní školy. Učitelé si mohou všimnout, že dítě neodpovídá na otázky, neúčastní se aktivit vyžadujících mluvení a komunikuje jen neverbálně. Důležité je rozlišit selektivní mutismus od poruch autistického spektra či jazykové bariéry.
Léčba spočívá především v psychoterapii zaměřené na postupné snižování úzkosti. Osvědčuje se kognitivně-behaviorální terapie, práce s rodiči i úzká spolupráce se školou. V některých případech může být vhodná i farmakologická podpora.
Včasná intervence je klíčová. Pokud se porucha neřeší, může přetrvávat do adolescence a negativně ovlivnit sebevědomí i sociální vztahy. Dobrou zprávou je, že při správném přístupu má většina dětí velmi dobrou prognózu a postupně se naučí komunikovat i v situacích, které pro ně byly dříve paralyzující.