Hromadění, odborně označované jako Hoarding disorder, je psychická porucha charakterizovaná nutkavou potřebou shromažďovat věci a extrémními obtížemi s jejich vyhazováním. Postižení lidé si často ponechávají předměty bez skutečné hodnoty – staré noviny, obaly, rozbité věci nebo oblečení – protože mají silný pocit, že by je mohli někdy potřebovat.
Tato porucha patří mezi duševní onemocnění a je dnes řazena mezi příbuzné poruchy k Obsedantně‑kompulzivní porucha (OCD), i když má vlastní specifické příznaky. Lidé trpící hromaděním obvykle pociťují silnou úzkost nebo stres při představě, že by měli věci vyhodit. Postupně tak dochází k zaplnění domácnosti předměty, které mohou znemožnit běžné fungování – například vaření, spánek nebo hygienu.
Příčiny hromadění jsou komplexní. Výzkumy naznačují kombinaci genetických faktorů, změn ve fungování mozku a psychologických vlivů. Často se objevuje u lidí, kteří prožili ztrátu, trauma nebo dlouhodobý stres. Někteří lidé si k předmětům vytvářejí silnou emocionální vazbu, protože jim poskytují pocit bezpečí nebo kontroly.
Důsledky poruchy mohou být vážné. Hromadění může vést k sociální izolaci, konfliktům v rodině, hygienickým problémům a někdy i zdravotním rizikům. Postižení si často svůj problém uvědomují, ale nedokážou své chování sami změnit.
Léčba obvykle zahrnuje psychoterapii, především formu Kognitivně‑behaviorální terapie, která pomáhá pacientům změnit vztah k předmětům a postupně se učit věci třídit a vyhazovat. V některých případech mohou být součástí léčby také léky na úzkost nebo depresi.
Hromadění není jen „nepořádek“ nebo lenost. Jde o skutečné duševní onemocnění, které může výrazně ovlivnit kvalitu života. Včasná odborná pomoc však může lidem pomoci získat nad svým prostředím i životem větší kontrolu.