Filip byl talentovaný grafik, ale pokaždé, když měl prezentovat svou práci klientům, ruce se mu třásly a hlas zadrhával. V hlavě se mu opakovaly scénáře: „Udělám chybu, všichni si myslí, že jsem neschopný.“
Po terapii se naučil používat přípravu a vizualizaci – představit si klidnou reakci klientů a vlastní úspěch. Dýchací cvičení a malé kroky – nejdříve prezentace kolegům, pak menší skupině – mu postupně dodaly odvahu. I když nervozita nepřešla úplně, naučil se ji využít jako energii k soustředění, místo aby ho paralyzovala.