Dermatillomanie (nutkavé škrábání kůže) je psychická porucha, při níž má člověk opakovanou a těžko ovladatelnou potřebu škrábat, mačkat nebo jinak poškozovat vlastní kůži. V odborné literatuře je známá také jako excoriační porucha a patří do skupiny poruch příbuzných Obsedantně‑kompulzivní poruše.
Lidé trpící Dermatillomanií často začínají manipulovat s drobnými nedokonalostmi kůže – pupínky, stroupky nebo nerovnostmi. Chování se však může postupně stupňovat a přerůst v dlouhé epizody škrábání, které vedou k poraněním, jizvám nebo infekcím. Mnozí pacienti popisují, že před samotným škrábáním cítí napětí či úzkost a po něm krátkodobou úlevu. Právě tento cyklus napětí a úlevy udržuje poruchu při životě.
Dermatillomanie často souvisí se stresem, úzkostí, perfekcionismem nebo nízkým sebevědomím. Někdy se objevuje společně s dalšími potížemi, například úzkostnými poruchami, depresí nebo poruchami kontroly impulzů. Pro postižené může být velmi zatěžující nejen fyzicky, ale i sociálně – lidé se často stydí za vzhled své kůže a snaží se rány skrývat.
Léčba obvykle kombinuje psychoterapii a někdy i farmakologickou podporu. Velmi účinná bývá kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá rozpoznat spouštěče nutkavého chování a naučit se zdravější způsoby zvládání napětí. Pomoci mohou také techniky mindfulness, práce se stresem nebo náhradní činnosti pro ruce.
Důležité je vědět, že dermatillomanie není „špatný zvyk“, ale skutečná psychická porucha. S odbornou pomocí a podporou okolí však mnoho lidí dokáže své nutkání výrazně omezit a postupně získat zpět kontrolu nad svým chováním i zdravím kůže.