Agorafobie je úzkostná porucha, která bývá zjednodušeně popisována jako strach z otevřených prostranství. Ve skutečnosti je však podstatně komplexnější. Jde o intenzivní obavu z situací, kde by mohlo být obtížné uniknout nebo kde by v případě náhlé úzkosti nebyla dostupná pomoc. Typicky se týká cestování hromadnou dopravou, pobytu v nákupních centrech, frontách či na rušných ulicích.
Agorafobie často vzniká v návaznosti na panickou ataku. Člověk si spojí konkrétní místo s extrémním tělesným i psychickým nepohodlím – bušením srdce, závratí, pocitem ztráty kontroly – a začne se mu vyhýbat. Vyhýbavé chování ale problém dlouhodobě posiluje. Okruh „bezpečných míst“ se postupně zmenšuje a v těžších případech může vést až k izolaci doma.
Nejde o slabost ani nedostatek vůle. Agorafobie má biologické i psychologické příčiny a je léčitelná. Základem terapie bývá kognitivně-behaviorální přístup, který pomáhá měnit katastrofické myšlenky a postupně vystavovat člověka obávaným situacím. V některých případech se využívá i farmakoterapie.
Důležité je včas vyhledat odbornou pomoc. Čím déle porucha trvá, tím více omezuje pracovní, rodinný i společenský život. Správně nastavená léčba však dokáže výrazně snížit úzkost a vrátit člověku svobodu pohybu i jistotu v běžných situacích.
Agorafobie není „strach z prostoru“. Je to strach ze ztráty kontroly. A právě ten lze systematickou prací postupně znovu získat pod kontrolu.