Tomáš měl obavy, když někdo kritizoval jeho práci. I drobná poznámka dokázala vyvolat vnitřní bouři: „Selhal jsem, nejsem dost dobrý.“
Přesto dokončoval projekty a byl spolehlivý.
Terapie mu ukázala, že hodnocení není absolutní soud. Začal si zapisovat úspěchy a pozitivní zpětnou vazbu a učil se přeměnit kritiku na impulz k zlepšení. Jeho vnitřní hlas postupně měnil tón: místo paralyzujícího strachu se stal upozorněním, které motivovalo.