Těžká depresivní porucha (major depressive disorder) patří mezi nejzávažnější formy poruch nálady. Nejde o „špatnou náladu“ ani o slabost vůle. Jde o klinický stav, který zásadně ovlivňuje myšlení, emoce, tělo i schopnost fungovat v práci a vztazích.
Typickými příznaky jsou dlouhodobě přetrvávající smutek, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti (anhedonie), výrazná únava, poruchy spánku a chuti k jídlu, pocity bezcennosti či nadměrné viny. Přidat se mohou potíže se soustředěním a opakované myšlenky na smrt. Pokud symptomy trvají alespoň dva týdny a významně narušují běžné fungování, je na místě odborné vyšetření.
Na rozdíl od běžné depresivní epizody je u těžké formy intenzita příznaků vysoká – člověk může mít problém vstát z postele, postarat se o základní potřeby nebo udržet pracovní výkon. Riziko sebevr*ažedného jednání je zde vyšší, proto je včasná intervence klíčová.
Příčiny bývají multifaktoriální: biologická zranitelnost, genetika, změny v mozkové chemii, dlouhodobý stres či traumatické události. Léčba kombinuje farmakoterapii (antidepresiva), psychoterapii a v některých případech i biologické metody, jako je elektrokonvulzivní terapie. Moderní přístupy zdůrazňují individualizaci léčby a dlouhodobé sledování.
Důležité je vědět, že těžká depresivní porucha je léčitelná. Vyhledání psychiatra či klinického psychologa není selháním, ale krokem k uzdravení. Otevřená debata o duševním zdraví pomáhá snižovat stigma a umožňuje lidem vyhledat pomoc dříve, než se stav prohloubí.