Romana se neustále porovnávala s kolegy a přáteli. I když byla úspěšná, cítila selhání a neschopnost. Každé srovnání s ostatními posilovalo pocit, že nestačí.
Terapie ji ukázala, že srovnávání je past. Začala si zapisovat vlastní úspěchy, připomínat si situace, kdy zvládla těžké momenty, a učila se soustředit na svůj osobní růst, ne na výkon ostatních. Pomalu se naučila vnímat hodnotu svého života nezávisle na benchmarku okolí.