Petra milovala malování, procházky a společenské setkání s přáteli. Postupně ale přestávala mít chuť na cokoliv. I když její okolí říkalo: „Vždyť máš všechno, co potřebuješ,“ ona cítila jen únavu a prázdnotu.
Každé ráno bylo boj o vstávání. Přesto si držela rutinu, aby ji okolí nevidělo, ale vnitřně se cítila vyčerpaná. Terapeut ji naučil malé kroky: malý obraz denně, krátká procházka, krátký rozhovor. Postupně se zájem vracel a znovu objevila radost v maličkostech.