Perzistentní depresivní porucha (dystymie), dnes označovaná jako Perzistentní depresivní porucha, je dlouhodobá porucha nálady, která trvá nejméně dva roky (u dětí a dospívajících jeden rok). Na rozdíl od těžké deprese nebývá tak dramatická, ale o to zákeřnější – člověka provází chronický smutek, únava, nízké sebevědomí a pocit beznaděje, které se stávají „novým normálem“.
Lidé s dystymií často fungují navenek relativně stabilně – chodí do práce, starají se o rodinu. Uvnitř však prožívají dlouhodobý pocit prázdnoty, ztrátu radosti a sníženou energii. Typické jsou poruchy spánku, změny chuti k jídlu, potíže se soustředěním a přetrvávající pesimistické ladění. Okolí může jejich stav podceňovat právě proto, že nejde o akutní kolaps.
Rizikovými faktory jsou genetická zátěž, dlouhodobý stres i nepříznivé životní zkušenosti. Dystymie může přejít do epizody těžké deprese – hovoříme o tzv. „double depression“. Včasné rozpoznání je proto zásadní.
Léčba kombinuje psychoterapii (zejména kognitivně-behaviorální přístup) a podle potřeby farmakoterapii antidepresivy. Stejně důležitý je režim – pravidelný spánek, pohyb a práce s myšlenkovými vzorci.
Perzistentní depresivní porucha připomíná, že i mírné, ale dlouhodobé psychické obtíže si zaslouží odbornou pozornost. Chronický smutek není osobnostní rys ani slabost – je to léčitelný stav, který může výrazně ovlivnit kvalitu života.