Panická porucha patří mezi úzkostné poruchy a vyznačuje se opakovanými, náhle vznikajícími záchvaty intenzivního strachu – tzv. panickými atakami. Ty přicházejí nečekaně, často bez zjevné příčiny, a vrcholí během několika minut. Člověk může mít pocit, že umírá, ztrácí kontrolu nebo „zešílí“.
Typické příznaky zahrnují bušení srdce, tlak na hrudi, dušnost, třes, pocení, závratě či pocity na omdlení. Přestože jsou tyto projevy velmi nepříjemné, samy o sobě nejsou životu nebezpečné. Problémem je však strach z další ataky. Ten může vést k vyhýbavému chování – lidé se začnou vyhýbat místům, kde záchvat zažili (MHD, obchodní centra, otevřené prostory), a postupně omezují svůj běžný život.
Panická porucha často vzniká v mladé dospělosti a bez léčby může přetrvávat roky. Dobrou zprávou je, že je velmi dobře léčitelná. Základem je psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá měnit katastrofické myšlenky a učí zvládat tělesné příznaky úzkosti. V některých případech se přidává farmakoterapie (např. antidepresiva).
Důležité je vědět, že panická ataka není projevem slabosti ani „selhání“. Jde o přehnanou reakci nervového systému na stres. Včasné vyhledání odborné pomoci výrazně zvyšuje šanci na plnohodnotný návrat k běžnému fungování.
Panická porucha je sice vyčerpávající, ale při správné léčbě dobře zvládnutelná.