Michaela se začala izolovat od přátel, i když věděla, že ji podporují a mají ji rádi. Každý telefonát a zpráva byly zátěží.
Vysvětlení sama sobě bylo jednoduché: „Nejde mi to, neumím se smát, neumím nic cítit.“ Terapeut ji učil postupně reagovat a být upřímná k pocitům. Začala posílat krátké zprávy, účastnit se setkání alespoň na pár minut a sledovat, že izolace nepřináší úlevu, jen prázdnotu.
