Lukáš vždy cítil, že jeho mysl běží rychleji než ostatní. Práce a škola ho vyčerpávaly, zapomínal úkoly, měl problém se soustředit. Děti a kolegové mu říkali, že „to dělá naschvál“, což jen zvyšovalo jeho frustraci.
Po diagnostice ADHD získal vysvětlení, proč je jiný, a naučil se strategie pro organizaci – seznamy úkolů, krátké intervaly práce, vizuální připomínky. Postupně cítil, že jeho „jinakost“ není selhání, ale výzva, kterou lze zvládnout s vhodnými nástroji.