Klára každou noc zažívala noční můry spojené s traumatickou událostí z dospívání. Budila se vyděšená, s bušícím srdcem, vyčerpaná. V práci byla unavená, doma napjatá.
Terapeut jí pomáhal zapisovat sny, zpracovávat emoce během dne a využívat relaxační techniky před spaním. Postupně se počet nočních můr snížil a Klára začala znovu vnímat noc jako čas odpočinku, ne neustálého ohrožení.
