Úzkost je přirozená reakce organismu na zátěž. Problém nastává ve chvíli, kdy se z krátkodobého napětí stane dlouhodobý stav. Jedním z překvapivě účinných nástrojů, jak úzkost regulovat, je obyčejné hobby.
Z pohledu psychologie funguje záliba jako forma vědomého přesměrování pozornosti. Mozek nemůže být naplno soustředěn na dvě věci současně. Když se ponoříme do činnosti, která nás baví – ať už je to malování, běh, hra na hudební nástroj nebo zahradničení – aktivujeme jiné nervové okruhy než ty, které udržují úzkostné myšlenky.
Maďarský psycholog Mihaly Csikszentmihalyi popsal stav tzv. „flow“ – hluboké ponoření do činnosti, při němž ztrácíme pojem o čase. Právě tento stav je pro úzkost přirozeným protijedem. Dochází k poklesu stresových hormonů a ke zvýšení pocitu kontroly.
Hobby zároveň posiluje sebedůvěru. Každý drobný pokrok vytváří zkušenost „zvládl jsem to“. U lidí s úzkostí bývá narušený pocit kompetence, a pravidelná záliba jej postupně obnovuje.
Neméně důležitý je i tělesný aspekt. Pohybové aktivity podporují vyplavování endorfinů, kreativní činnosti regulují dech a srdeční rytmus. Opakující se rytmus – například při pletení nebo běhu – působí na nervový systém uklidňujícím dojmem.
Hobby není únikem od reality. Je to forma aktivní regenerace psychiky. V době, kdy jsme zahlceni výkonem a informacemi, může právě pravidelná záliba představovat jednoduchý, ale systematický nástroj péče o duševní zdraví.
Možná nejde o to mít více času. Možná jde o to dát svému mozku prostor, kde nemusí bojovat – ale může tvořit.