Eva byla obětí šikany na základní škole. Přestože léta plynula, její tělo i mysl si uchovaly pocit ohrožení. Vyhýbala se skupinám lidí, byla tichá, stáhla se do sebe.
Terapeut jí pomáhal rozeznávat přítomnou realitu od minulých zážitků. Postupně si dovolila malé sociální situace a zjišťovala, že většina lidí není nebezpečná. Trauma nezmizelo, ale Eva našla cestu, jak žít i s ním.