Buspar je obchodní název pro léčivou látku buspiron – anxiolytikum určené především k léčbě generalizované úzkostné poruchy. Na rozdíl od benzodiazepinů nepůsobí tlumivě ani návykově, a právě to z něj dělá zajímavou alternativu pro dlouhodobou terapii.
Buspiron ovlivňuje serotoninové receptory (zejména 5-HT1A). Nepůsobí jako klasické „rychlé“ uklidnění. Účinek nastupuje postupně, obvykle během 2–4 týdnů pravidelného užívání. Proto není vhodný pro akutní panickou ataku, ale spíše pro dlouhodobé snížení napětí, vnitřního neklidu a chronické úzkosti.
Velkou výhodou je minimální riziko závislosti a absence výrazného útlumu. Pacienti většinou nepociťují ospalost ani zpomalení reakcí, což umožňuje normální pracovní fungování. I proto je buspiron někdy volen u lidí, kteří potřebují zachovat mentální výkonnost.
Mezi možné nežádoucí účinky patří bolest hlavy, závratě, nevolnost nebo nervozita v úvodu léčby. Tyto potíže bývají mírné a přechodné. Buspiron se může kombinovat s antidepresivy, ale vždy pod dohledem lékaře – zejména kvůli riziku serotoninového syndromu při nevhodných kombinacích.
Z pohledu duševního zdraví představuje Buspar důležitý mezistupeň mezi psychoterapií a silnější farmakoterapií. Není „zázračnou pilulkou“, ale může vytvořit stabilnější základ, na kterém lze budovat změnu návyků, práci s myšlenkami i celkovou psychickou odolnost.
Klíčové je realistické očekávání: nejde o rychlé utišení, ale o postupné zklidnění systému. A právě v tom spočívá jeho síla.