Vyhýbavá porucha osobnosti: Život ve stínu strachu z odmítnutí

 

Vyhýbavá porucha osobnosti (anglicky Avoidant Personality Disorder, AvPD) je duševní porucha, která spadá do skupiny poruch osobnosti. Typicky se projevuje trvalým pocitem nedostatečnosti, přecitlivělostí na kritiku a intenzivní touhou po přijetí, která je však blokována hlubokým strachem z odmítnutí a ponížení. Lidé s touto poruchou často touží po blízkých vztazích, ale jejich silná úzkost jim v tom brání.

Jedinci s vyhýbavou poruchou osobnosti bývají velmi citliví na známky nesouhlasu či odmítnutí. V důsledku toho se často vyhýbají sociálním situacím, pracovním výzvám či novým aktivitám, i když po nich vnitřně touží. Bojí se, že by mohli být zesměšněni, ztrapněni nebo kritizováni. Jejich sebevědomí je obvykle velmi nízké a jejich vnímání vlastních schopností pokřivené.

Tato porucha se často rozvíjí už v dětství či dospívání a může být spojena s negativními zážitky, jako je odmítání, ponižování nebo nadměrná kritika ze strany rodičů, vrstevníků či autorit. Může se však také kombinovat s genetickými a temperamentovými faktory.

Rozlišení vyhýbavé poruchy osobnosti od sociální fobie bývá složité, protože obě poruchy sdílejí řadu rysů. Zatímco u sociální fobie je hlavní problém v konkrétních sociálních situacích (např. mluvení na veřejnosti), u vyhýbavé poruchy osobnosti jde o hluboce zakořeněný a všudypřítomný vzorec chování a myšlení.

Léčba vyhýbavé poruchy osobnosti bývá náročná, ale možná. Nejúčinnější je psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá měnit negativní myšlenkové vzorce, zvyšovat sebevědomí a rozvíjet sociální dovednosti. V některých případech mohou být předepsány i antidepresiva ke zmírnění úzkosti či depresivních symptomů.

Život s vyhýbavou poruchou osobnosti může být velmi osamělý a bolestivý, ale s odbornou pomocí a trpělivostí je možné dosáhnout výrazného zlepšení kvality života.