Narcistická porucha osobnosti: Když se z potřeby uznání stává patologie

 

Narcistická porucha osobnosti (NPO) patří mezi poruchy osobnosti charakterizované hluboce zakořeněnými vzorci myšlení, cítění a chování, které se výrazně odchylují od očekávání společnosti a způsobují jedinci i jeho okolí značné potíže. V případě narcistické poruchy se jedná především o přehnanou potřebu obdivu, nedostatek empatie a výrazný pocit vlastní výjimečnosti.

Lidé s narcistickou poruchou mají často přehnané představy o svých schopnostech a významu. Často se považují za jedinečné a výjimečné, očekávají zvláštní zacházení a obdiv od druhých, aniž by sami projevovali skutečný zájem o potřeby či pocity svého okolí. Jejich sebehodnota bývá paradoxně velmi křehká – jakákoli kritika, neúspěch či nedostatek uznání může vést k hněvu, zahanbení nebo hluboké nejistotě.

Základ narcistické poruchy se formuje zpravidla už v dětství, v souvislosti s nezdravou dynamikou mezi dítětem a pečovateli. Může jít o přílišné idealizování, nedostatek bezpodmínečné lásky nebo přehnané nároky na výkon. Výsledkem je osobnost, která si vytváří falešné „velkolepé“ já jako obranu před vnitřním pocitem nedostatečnosti.

Projevy NPO mohou být různorodé. Někteří jedinci působí sebevědomě, charismaticky a úspěšně – zejména v profesním prostředí. Jiní se naopak mohou jevit jako citliví a zranitelní, ale přesto silně zaujatí sebou samými. Obě formy mají společný motiv – regulaci vlastního sebehodnocení skrze vnější uznání.

Diagnostika NPO vychází z rozhovorů, psychologického posouzení a pozorování chování v dlouhodobém kontextu. Porucha je zanesena v mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD-11, DSM-5), ale její rozpoznání může být obtížné, protože narcistické rysy se mohou projevovat i u zdravé populace, zejména v kultuře zaměřené na výkon, soutěžení a image.

Léčba narcistické poruchy osobnosti je náročná. Psychoterapie, zejména psychodynamicky orientovaná nebo kognitivně-behaviorální, může pomoci klientovi uvědomit si své vzorce chování a najít hlubší, stabilnější zdroje sebehodnoty. Zásadní roli hraje ochota jedince měnit se, která však často chybí – právě kvůli odmítání vlastní zranitelnosti a potřeby pomoci.

Narcistická porucha osobnosti je více než jen „sobectví“ – je to hluboká porucha vztahu k sobě i druhým. Porozumění její podstatě nám umožňuje vnímat tyto jedince nejen jako náročné, ale i jako osoby trpící hlubokým vnitřním konfliktem, jehož kořeny sahají daleko pod povrch jejich vnější sebedůvěry.