Halucinace: Když mysl vytváří realitu

 

Halucinace představují vjemy, které vznikají bez přítomnosti vnějšího podnětu, ale postižený je přesto vnímá jako skutečné. Může jít o vidiny, zvuky, pachy, chutě nebo tělesné pocity. Na rozdíl od představ nejsou halucinace pod vědomou kontrolou a člověk často nedokáže odlišit, co je realita a co výplod jeho mysli.

Halucinace se dělí podle smyslové modality. Nejčastější jsou sluchové halucinace, typicky ve formě hlasů komentujících chování postiženého nebo mu přikazujících, co má dělat. Zrakové halucinace se mohou projevovat jako postavy, zvířata či světelné záblesky. Čichové a chuťové halucinace bývají méně časté, ale mohou se objevit například u epilepsie nebo při intoxikaci. Tělové (taktilní) halucinace jsou typické u některých psychóz nebo při odvykání návykových látek – například pocit, že se po těle plazí hmyz.

Halucinace nejsou nemoc samy o sobě, ale příznak různých stavů. Vyskytují se především u psychotických poruch, jako je schizofrenie, ale i při organických onemocněních mozku (např. demence, nádor, epilepsie), užívání psychoaktivních látek nebo vysokém stresu, nedostatku spánku či extrémní únavě. Zajímavým případem jsou tzv. hypnagogické halucinace, které se objevují při usínání, a jsou u zdravých lidí poměrně běžné.

Léčba halucinací závisí na jejich příčině. U psychotických poruch se používají antipsychotika, při intoxikacích je klíčová detoxikace, u neurologických onemocnění je třeba cílit na základní diagnózu. Důležitou roli hraje také psychoterapie a podpora okolí.

Halucinace fascinují vědce i umělce, protože odhalují, jak křehká a ovlivnitelná může být naše představa o realitě. I když jsou pro postiženého často děsivé, patří k důležitým signálům, že mozek nebo psychika volají o pomoc.